C. a K. armáda v roce 1914 a 1915 na Balkáně

V poslední době se šíří různé nepodložené a polopravdivé zvěsti  o hromadných dezercích českých vojáků a dokonce velkých jednotek c. a k. armády  na srbskou stranu.

Nejprve  pro lepší pochopení  uvádím podrobněji  nejprve strukturu rakousko-uherské armády v roce 1914.

I.

Císařská a královská armáda  – ( Kaiserliche und königliche Armee = K.u K.)

tento těžkopádný název, kdy rakouský císař jako velitel ozbrojené moci, byl zároveň uherským králem, přesně vystihuje mnohonárodnostní Rakousko – Uhersko, které mělo ze všech válčících stran tehdejšího konfliktu z vojenského hlediska nejproblémovější armádu.  Organizace, a struktura armády, se kterou mocnářství vstupovalo do války, byl kompromisní branný zákon z 5. prosince 1868, který po rakousko – uherském vyrovnání v roce 1867 vytvořil tuto složitou organizaci vojska s trvalými rozpory. Zákon dělil ozbrojené síly následujícím způsobem

  1. císařská a královská armáda  (K. u K.) společná a s námořnictvem podléhala říšskému ministru války. Mimo této základní struktury vznikly tři další skupiny vojska teritoriálního charakteru.
  2. císařsko – královská (k.k.)  rakouská zeměbrana – (Landwehr)
  3. královská uherská (k.u.) uherská zeměbrana – (Honvédség) spolu s chorvatsko- slovinskou zeměbranou – (Hrvatsko Domobranstvo)

tyto tři zeměbrany byly podřízeny dvěma ministerstvům zemské obrany – rakouskému a uherskému tomu byla také podřízena zeměbrana chorvatsko-slovinská.

Prezenční služba trvala 3 roky a vztahovala se povinně na muže od 19 let do 42 let. poté následovalo 7 let zálohy a 10 let náhradní služby. Do k. u k. bylo odváděno 80% branců zbytek do příslušných zeměbran (k.k.; k.u.) Mimo to starší ročníky prošlé náhradní službou byly zařazeny do tzv. domobrany (Landsturm) tato se aktivovala pouze v případě války a její vojenská hodnota byla nízká měla být především použita jako strážní a pomocné jednotky v týlovém zabezpečení.

Rakousko – uherské vyhlášení války Srbsku 28. července 1914 zastihlo branné síly monarchie v následující struktuře.

armáda (Armme)  – byla nejvyšším stupněm organizace avšak v míru armády monarchie neměla. Existovalo pouze šest armádních  inspektorů. Předpokládalo se, že za války bude mít každá armáda od 2 do 4 sborů a dle potřeby jednu nebo dvě divize jízdy. Plánovaný počet byl 104 000 vojáků a důstojníků. Během války se počet pohyboval od 70 000 do 160 000 osob. 4000 jezdců

sbor ( Korps) – mocnářství bylo rozděleno na 16 sborových oblastí a všechny jednotky oblasti sboru tvořily armádní sbor v míru i za války. Platilo, že za války bylo možné v případě nutnosti jednotky jistého sboru k jinému sboru. Zpravidla ale sbor nastupoval na bojiště společně. Sbor nejčastěji tvořily dvě pěší a jedna zeměbranecká divize. Mimo to měl sbor ještě těžký houfnicový divizion, ženijní rotu, sborový telegrafní a telefonní oddíl, záložní sanitní oddíl atd. Skutečný počet osob za války byl 20 až 32 000 plánovaný počet byl vyšší 46 000 osob. 900 jezdců, 84 těžkých kulometů, 134 děl a 4 400 povozů

seznam armádních sborů (vždy byly číslovány římskou číslicí)

 

  1. Krakov – Krakau
  2. Vídeň – Wien

III.   Štýrský Hradec – Graz

  1. Budapest
  2. Bratislava – Poszony
  3. Košice  –  Kassa

VII  Temešvár

VIII  Praha

IX     Litoměřice/Terezín    

  1. Přemyšl – Przemysl
  2. Lvov  – Lemberg

XII.  Sibiu – Nagyszeben, Hermannstadt

XIII  Záhřeb –Zagreb

XIV  Innsbruck

XV   Sarajevo

XVI  Dubrovník

divize ( Truppendivision) – pěší divize ( i později zeměbranecká pěší divize nebo uherská honvéd pěší divize) byla za války sestavena ze dvou brigád a divizní kavalérie, divizního dělostřelectva o síle brigády, ženijního oddílu a potřebných služeb. (sanita apod.) Na začátku války a během ní mělo mocnářství . Divize za války měla 6 500 až 9 000 osob, planovaný počet byl 20 000 osob. 300 jezdců, 28 těž. kulometů, 42 děl a 1000 povozů.

32   k. u k. pěších divizí

8     k.k. zeměbraneckých divizí

8     k.u. honvéd pěších divizí

8     k. u k. jezdeckých divizí

2     k.u. honvéd jezdecké divize

 

brigáda ( Brigade) – se skládala od 6 do 9 praporů pěchoty nebo myslivců tj. přibližně dva pluky a byly to čistě taktická jednotka, pěší brigády byly očíslovány od 1 do 122  některá čísla nebyla konkrétně obsazena. Pěší brigáda mimo výše uvedené složení ještě byla doplněna o ženijní oddíl. Horská brigáda měla 5 až 6 praporů, jízdní brigáda 2 až 3 jízdní pluky, brigáda polního dělostřelectva 2 až 3 pluky polního dělostřelectva a 1 houfnicový pluk. Brigáda měla 2 500 až 3 100 osob (plánovaných bylo 6 700)

 

62 pěších brigád společné armády

15 zeměbraneckých brigád

1   zeměbraneckou brigádu zemských střelců

16  honvéd pěších brigád

14 horských brigád společné armády

19 jezdeckých brigád společné armády

3   zeměbranecké jízdní brigády

4   honvéd jízdní brigády

14 brigád polního dělostřelectva

3  brigády horského dělostřelectva

5  brigád pevnostního dělostřelectva

1 technickou brigádu, kterou tvořil železniční a telegrafní pluk, letecké jednotky a           automobilový oddíl.

 

pluk ( Regiment) – pěší byl základní jednotkou armády mocnářství jak v době míru tak války , během války mohly samostatně spolupracovat také plukovní prapory jako části brigády nebo mohly být připojeny k jinému pluku. Pluk měl čtyři prapory, kulometný oddíl, četu pěchotních děl a během roku 1916 tzv. úderný oddíl (Sturmtruppen). Pěší pluk měl plánovaných 4 500 mužů,( skutečnost za války 1 200 až 1500 mužů), 180 koní, 57 povozů a 6 – 8 těž. kulometů. Zeměbranecké pluky měli pouze tři prapory pěchoty.

jezdecký pluk – 2 diviziony po 3 eskadrách a 1 kulometný oddíl tj. 1 180 jezdců, 4 kulomety a 40 povozů.

dělostřelecký pluk – 2 dělostřelecké oddíly po 2 bateriích tj. 940 mužů, 740 koní , 30 děl a 100 povozů.

roku 1914 mělo Rakousko – Uhersko následující počet pěších pluků

 

společná armáda         –   102 pěší pluky

                                        –   4 bosensko – hercegovské pluky

                                         –   4 pluky tyrolských císařských střelců

rakouské zeměbranstvo – 37 zeměbraneckých pěších pluků

                                            –   3 pluky zemských střelců

uherský honvéd              –  32 honvéd pěších pluků.

 

nižší jednotky prapor 1 100 mužů, rota 250 a četa 60 mužů  během války klesaly početní  tabulkové stavy zhruba na 50% těchto počtů.

 

 

 

útvary doplňované z českých zemí (dle stavu v létě 1914)

pluky řadové pěchoty          

   číslo pluku

 

doplňovací

     obvod

posádka štábu podíl české

národnosti %

armádní sbor
             1         Opava         Opava         cca 18             I.
             3       Kroměříž        Těšín                83               I.
             8          Brno        Brno                67            II.
            11          Písek        Praha                79          VIII
            18       Hradec Králové Hradec Králové                75            IX
            21          Čáslav   Kutná Hora                87            IX
            28          Praha Trient – Trento                95          XIV.
            35           Plzeň        Plzeň                60          VIII. 
            36  Mladá Boleslav Bruneck – Brunico                95          XIV.
            42      Terezín      Terezín         cca 14                IX.
            54      Olomouc      Olomouc                64             I.
            73        Cheb       Praha         cca   4          VIII.
            74          Jičín       Liberec                63            IX.
            75 Jindřichův Hradec Jindřichův Hradec                79         VIII.
            81         Jihlava     Jihlava                69             II.
            88       Beroun České Budějovice                72         VIII.
            91 České Budějovice       Praha                45         VIII.
            92    Chomutov      Terezín         cca 20           IX.
            93     Šumperk       Krakov                35             I.
            94       Turnov       Liberec                22           IX.
            98   Vysoké Mýto      Josefov                68           IX.
            99      Znojmo      Vídeň                37            II.
          100      Těšín      Krakov                 33             I.
          102      Benešov       Praha                91          VIII.

 

prapory polních myslivců

           1     Terezín Lienz             36            XIV.
           2   Hradec Králové Lienz             74              XIV.
           5      Olomouc Tarvisio             25            XIV.
           6               Plzeň Sillian             69            XIV.
          12   Mladá Boleslav Cavalese             67            XIV.
          16        Opava Riva             34            XIV.
          17        Brno Judenburg             63              III.
          22        Cheb Tione             49            XIV.
          25        Brno Vídeň             75              II.

 

dragounské pluky

           1   Terezín Most             48            IX.
           2   Dobřany Tarnopol             61            XI.
           6   Brno Přemyšl             61            X.
           7  Stará Boleslav Stanislaw             50            XI.
           8  Pardubice Jaroslaw             58             X.
          10 Jindřichův Hradec Krakov             62             I.
          12 Olomouc Olomouc             50             I.
          13 Louny Klatovy             51           VIII.
          14 Klatovy Brandýs nad Labem             59           VIII.

 

hulánský pluk

        17  Terezín Pardubice           65            IX.

 

polní kanonové pluky

        2 Olomouc Olomouc           32             I. 
        5 Brno Brno           20            II.
       22 Plzeň Plzeň           39           VIII.
       23 Praha Praha           72           VIII.
       24 České Budějovice České Budějovice           70           VIII.
       25 Josefov Josefov           62            IX.
       26 Terezín Terezín           43            IX.
       27 Hradec Králové Hradec Králové           66            IX.

 

polní houfnicové pluky

        8 Praha Praha           88        VIII.
        9 Josefov Josefov           63          IX.

 

těžké houfnicové diviziony  ( odpovídá zhruba složení klasického  dělostřeleckého praporu)

        8 Praha Praha           60          VIII.
        9 Terezín Terezín           54           IX.

 

 sapérské prapory – ženijní jednotky

        8  Praha Rovereto           73           XIV.
        9 Terezín Riva           66           XIV.

 

pionýrské prapory – ženijní jednotky

       8 Praha Klosterneuburg           56            II.
       9 Terezín Terezín           45             IX.

vozatajské diviziony

       8 Praha Praha            68          VIII.
       9 Josefov Josefov            67            IX.

 

 

výše uvedené jednotky byly součástí společné c. a k. armády , níže uvedené byly součástí regionální obrany ( našem případě Předlitavské části monarchie) a do roku 1916 byly o cca třetinu menší než jednotky společné armády. Taktikou, výzbrojí a výcvikem byly zhruba na stejné úrovni.

 

zeměbranecké pěší pluky

         6 Cheb Cheb            3         VIII.
         7 Plzeň Plzeň           60         VIII.
         8 Praha Praha           95         VIII.
         9 Litoměřice Litoměřice    cca 14           IX.
        10 Mladá Boleslav Mladá Boleslav           95           IX.
        11 Jičín Jičín           63                IX.
        12 Čáslav Čáslav           87           IX.
        13 Olomouc Olomouc           64            I.
        14 Brno Brno           67             II.
        15 Opava Opava    cca 18              I.
        25 Kroměříž Kroměříž           83           II.
        28 Písek Písek           79        VIII.
        29 České Budějovice České Budějovice           45        VIII.
        30 Vysoké Mýto Vysoké Mýto           68           IX.
        31 Těšín Těšín           33             I.

 

zeměbranecké hulánské pluky

          2 Vysoké Mýto Vysoké Mýto           58            IX.
          4 Olomouc Olomouc  cca   15            I.

zeměbranecký polní kanónový divizion

         2 Terezín Terezín            72             IX.

zeměbranecké polní houfnicové diviziony

          21   Praha Praha            79          VIII.
          26 Terezín Terezín            64            IX.

 

 

 

 

II . vyhlášení války Srbsku a situace na balkánském bojišti v roce 1914 – 1915

mobilizace rakousko – uherské armády byla připravena ve dvou variantách tzv.

plán „R“  – válka s Ruskem, Srbskem a Černou Horou

plán „B“ – válka se Srbskem a Černou Horou bez účasti Ruska

Po vyhlášení války Srbsku proběhla částečná mobilizace podle plánu „B“. Podle tomto plánu bylo do válečného stavu převedeno devět armádních sborů  :  III. – Štýrský Hradec ; IV. – Budapešť ; VII. – Temešvár ;  VIII. – Praha ; IX. – Terezín(Litoměřice) ; XII. – Sibiu ; XIII. – Záhřeb ; XIV. – Innsbruck ; XV. – Sarajevo a XVI. – Dubrovník.  Nezmobilizováno bylo ještě osm sborů zhruba polovina polních sil. Krátce po tom  vstoupilo do války Rusko a byly potřeba přeskupit síly dle plánu „R“ . Avšak transporty směřovaly na jih a zásah do jejich přepravy by vyvolal chaos. Teprve po dosažení cílových stanic  byly 18. srpna 1914 hlavní síly (2. polní armáda) poslány od Bělehradu na východní frontu proti Rusku. Na balkánském válčišti bylo dosaženo pohotovosti k 12. srpnu a na východě pak postupně od 23. srpna do 26. srpna 1914.

Rakousko- uherské jednotky , které zaútočily  12. srpna 1914 na Srbsko  se skládaly s 276 pěších praporů, 41 eskadron, 153 baterií o 528 děl ech a  celkovém počtu cca 250 000 mužů.
situace před zahájením válečných operací – 12. srpna 1914

Srbská  armáda a černohorské jednotky 

hlavní srbské síly – tři polní armády po  4 divizích a armádní skupina Užice měly celkem 200 000 mužů ve 203 pěších praporech, 48 eskadron a 542 děl.  K tomu je nutné přičíst cca 40 000 vojáků v 70. černohorských praporech. Ve vnitřním Srbsku bylo připraveno v záloze 150 000 mužů a 20 000 na Černé Hoře.

Srbské síly byly soustředěny při severní a severozápadní hranici k obraně přechodů přes Sávu a Dunaj i k obraně Kragujevace, kde byla hlavní základna srbské zbrojní výroby. V součinnosti s černohorskými jednotkami kryly části těchto sil rovněž hranice s Hercegovinou.

 

 

stručný popis válečných operací 1914 – 1915

12. srpna 1914 překročila rakousko-uherská 5. armáda z bosenského území dolní tok řeky Driny a 14. srpna ji od Sarajeva následovala 6. armáda. .Zatímco té se podařilo přes tuhý srbský odpor proniknout k východu, 5 armádu útočící na sever od ní u Šabace tato zůstala bez úspěchu. Naopak protiútok 1. ; 2 a 3. srbské armády ji donutil k ústupu za Sávu a Drinu. Tato porážka 5. armády měla lavinovitý efekt stáhla do porážky i jižněji  dislokovaný a útočící  XIII. záhřebský armádní sbor.. Tento  nečekaný c- a k. neúspěch , který byl navíc znásoben neschopností polního zbrojmistra Potiorka vrchního velitele vojenských sil monarchie na srbském válčišti. Ten chtěl zbrkle napravit nezdařenou operaci a rozkázal obnovil útok. Nařídil obejít srbské síly na soutoku Sávy a Dunaje. Srbové , kteří tuto možnost předpokládali jej předešli a sami zaútočili. Jejich Timocká divize překročila 6. září Sávu u dnešní Sremské Mitrovice. Pohotově však zasáhla úderem z hloubky c. a k. 29 pěší divize pod velením gen. Krause, timockou divizi rozbila a její zbytky ustoupili zpět. Na tomto jediném rakousko-uherském úspěchu v popisovaném období se  kromě 42. litoměřického, 92 chomutovského pěšího pluku se podílel také 74. jičínský a 94. trutnovský pěší pluk. ( 92. pěší divize měla cca 50% vojáků české národnosti a byla součástí IX. armádního sboru) Teprve  poté mohl být 8. září obnoven všeobecný útok rakousko-uherských jednotek. V něm se 6. armáda úzce přimknula ke křídlu 5. armády, ale ani toto soustředění sil nedosáhlo žádných velkých úspěchů. Naopak silné srbské síly doprovázené černohorskými jednotkami pronikly 11. září 1914 k Sarajevu. Části c. a k. vojsk byly nuceny přejít do obrany a válka nabyla poziční podoby. Jen v pohoří Romanja Planina v Bosně se rakouskou – uherským silám podařilo donutit k ústupu části černohorských jednotek za Drinu.  6. listopadu 1914 následovala  třetí rakousko-uherská ofenziva s palebnou podporou c. a k. dunajské flotily překročily rakousko-uherské jednotky na široké frontě Sávu a Drinu . od samého počátku postup narážel na tuhý srbský odpor. K nedostatku kvalitních cest a železničních tratí se přidalo i deštivé počasí. V moři bláta vázl přísun záloh a zásob všeho druhu. V horách jižně od Valjeva zápasila  6 .c. a k. armáda nejen se  srbskými jednotkami ale také se záplavou sněhu. Přesto koncem listopadu postoupily její horské brigády k pohoří Rudnik. Mezitím 5. armáda vybojovala jižně od Lazarevace přechody na řekách Kolubara a Ljig.  Před blížícími rakousko-uherskými silami vyklidili Srbové 2.prosince 1914 Bělehrad a 5. armáda obklíčila jižně o města severní křídlo srbské armády..a zdálo se že vojsko mocnářství  má vítězství na dosah ruky. Ale tyto armády byly ve značně zbědované situaci ; na třetinových počtech původního stavu, všeobecný nedostatek proviantu, munice a zimní výstroje. To Srbové věděli a také této situace využili. Nasadili své poslední zálohy a 3. prosince přešli silou osmi divizí do protiútoku proti 6. armádě. Tomu tato oslabená armáda nemohla odolat a navzdory pomoci 5. armády, která ze severu zaútočila na křídlo srbských jednotek, byl ústup c- a k. uskupení neodvratný. Dne 13. prosince 1914 ustoupila 6. armáda u Šabace opět za Sávu. 5. armáda ustoupila a stáhla se 15. prosince z Bělehradu na sever za Dunaj (dnes Nový Bělehrad, Zemun atd.) – celkem cca 80 000 c. a k. vojáků obou armád- tj na hranice tehdejšího Rakouska – Uherska. Za velkých oboustranných ztrát se tak vlastně nacházely obě armádní

 

uskupení v pozicích, které zaujímaly před 12. srpnem 1914.

Rakousko – uherské ztráty  v roce 1914 na srbském bojišti – celkem 273 000 osob – 28 000 padlých , 122 160 raněných , 76 500 zajatých a pohřešovaných a velké množství nemocných, (tyf,úplavice atd.)

srbské a černohorské ztráty – celkem cca 210 000  vojáků  – padlých, raněných a zajatých  a pohřešovaných , zároveň je nutné dodat, že koncem roku 1914 a začátkem 1915 vypukla v Srbsku epidemie tyfu, které padlo za oběť´několik desítek tisíc  civilních obyvatel a příslušníků armády.

Útočná síla srbských a černohorských jednotek byla značně vyčerpána. Na balkánském bojišti nastala desetiměsíční přestávka, během této doby byly některé c. a k. jednotky odeslány do Karpat na pomoc východní frontě v bojích proti Rusku.  Zbývající sbory XV. sarajevský a XVI. Dubrovnický byly odsunuty na hranice s Itálií k vybudování obrany na řece Soči (Isonzu), 23.května 1915 vyhlásila Itálie  válku Rakousko-Uhersku.  Obranu hranic se Srbskem převzaly jednotky rakousko-uherské domobrany tz. Landsturm.

Fratišek Postupa

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × four =