Když se demokracie nehodí

Ve jménu ušlechtilých myšlenek demokracie, lidských práv a západního způsobu života dochází často k násilí. Nejlépe to pojmenoval Havel, když definoval princip humanitárního válčení. Stejně jako bonmot o blbé náladě zůstávají jeho nejsilnějšími „texty“. S postupujícím časem však tyto íideje blednou a popírají samy sebe. Ne vždy se demokracie hodí. Naopak, někdy je třeba s ní rázně zatočit.

Způsobů, jak otočit výsledky legitimních voleb, je více. Nejjednodušší je model revoluční, kdy tlupa v ulicích svrhne zvolenou vládu. To jsme mohli vidět na Ukrajině. Něco velmi podobného se zkoušelo už v roce 2003 ve Venezuele, kde proběhl pokus o sesazení prezidenta Chavéze. Mimochodem, rozbuška převratu byla v Kyjevě i Caracasu stejná – snajpři střílející do demonstrantů. Scénáře byly velmi podobné, ne li stejné, pouze výsledek se lišil. Ve Venezuele lid svého prezidenta nedal.

Složitější je situace, kdy dojde k volebnímu výsledku, který se nehodí. Pak se volby neuznají a zvoleni zástupci shledáni nehodnými demokracie, jako třeba v Sýrii. Poměrně často se stává, že favorité demokratických změn, kteří povstanou proti aktuální moci v té které zemi a zemičce, obyčejně voliče neoslovují. Nezřídka se stává, že tyto uměle vytvořené opozice v emigraci doma nikdo ani nezná. Naděje na demokratické zvolení je předem marná. Ale to nevadí. Pak se musí volby, co nejvíce oddálit. V získaném čase se potom zrodí aféra, která odstartuje emocionální zkrat nad tím, či oním, co zabrání vítězství lidem podporovaných kandidátů, aby na jejich místo mohli usednout ti „opravdoví“ demokraté. Ukázkovou práci na získání oddechového času demokracie jsme mohli vidět v roce 2010 doma, když padla Topolánkova vláda. Kdyby se podařilo Paroubkovi uskutečnit volby dříve, jistě by vyhrál. S pomocí velkého tlaku médií a díky rozhodnutí Ústavního soudu se však podařilo získat čas, nafouknout bublinu TOP 09 a nežádoucí výsledek otočit.

Když už ke zvolení nepohodlného kandidáta přece jenom dojde, pak se opozičníci semknou a pokusí se ho svrhnout. Přesně to se děje nyní v Brazílii a Venezuele, kde byl dokonce vyhlášen výjimečný stav, venezuelská armáda posílila své pozice na hranici s Kolumbií, tradičním spojencem USA. Ale nemusíme chodit ani do Jižní Ameriky, stačí se podávat, co se děje kolem prezidenta Zemana. Skoro se zdá, že někteří lidé, zvláště v Praze, by rádi do prezidenta střelili ostrou kulkou, aby opravili nepohodlný výsledek voleb. Někdy je ten hněv až komický.

Zcela nový model „demokracie“ nastal nyní v Makedonii. Tam se mají předčasné volby uskutečnit 5. června. V zemi probíhá již dva roky neúspěšná barevná revoluce a aktuálně je situace taková, že preference opozičních „socialistů“ s podporou albánských stran jsou poloviční oproti „zkorumpované“ vládnoucí VMRO. Co s tím? Opozičníci se proto rozhodli k volbám vůbec nejít, čímž hodlají vítězství vládnoucí strany zpochybnit. Jejich „soudruzi“ z USA i EU je podpořili a rovnou řekli, že volby neuznají. Bude ještě velmi zajímavé sledovat, čím bude chtít „velký bratr“ demokracii v Makedonii obalamutit. Tak schválně.

Michail Stavrev

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × one =