/KOMentované CITáty/ Emilie klíčovou dírkou

Karel Srp vydání nevelké surrealistické prózy Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu (Torst 2001) opatřil doslovem, který začíná závažným sdělením:

„Je téměř neuvěřitelné, že jedna z  nejdůležitějších knih českého umění dvacátého století

se do rukou širší veřejnosti dostává až na prahu nového tisíciletí, protože (?) vyšla již v květnu 1933  ‚jako přísně soukromý tisk pro kruh přátel a pro subskribenty z řad odběratelů‘.“ André Breton se v Prvním manifestu surrealismu posmíval spisovatelům 19. století (jako odstrašující příklad mu posloužila pasáž  z Dostojevského Zločinu a trestu), že čtenáře unavují a nudí neustálými popisy banalit, a hlásal nástup básnické prózy, která ze srážky skutečnosti a snu vykřesá zázračno, nadrealitu. Podívejme se, jaké oslnivé        básnické představy dokázal vytěžit Jindřich Štyrský, Bretonův oddaný stoupenec a žák, v zapomenutém, neuznávaném skvostu „českého umění dvacátého století“:

Vidím ji jasně: každého rána vstává s rozpuštěnými vlasy, potom odchází na kloset, vymočí se, někdy se i vysere, potom se omývá dehtovým mádlem. S navoněným  pohlavím spěchá se vmísit mezi živé…  –  Ale hlavy dívek v oknech vezmou na sebe podoby zadnic- -poupátek a prdelí-tulipánů a budou se třást, když pojede kolem nákladní auto. – Ležíce si (se sestrou) v objetí, nohy v sebe spleteny, vysnili jsme si dlouhou setrvačností onen stav zemdlení… na ostří hanby. Jedné noci zaslechli jsme tiché kroky. Sestra mi pokynula, abych se skryl za lenošku. Vstoupil otec, opatrne zavřel za sebou dveře a  beze slova si lehl k sestře. Konečně jsem tedy uzřel, jak se dělá láska.

Nemohu-li Štyrského erotickou prózu doporučit čtenářům, kteří nejsou s to v pornografických a análních úkonech vidět básnické nadreálno, pak ji rád doporučím psychoanalytikům, znalcům různých potlačených a zakázaných představ.

Komentátor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

five × 4 =