/KOMentované CITáty/ Novela ministra Pelikána

S různými druhy trestní činnosti se u nás přímo roztrhl pytel. Navíc ještě bude náš trestní řád obohacen o „trestné činy hanobení národa, rasy či etnické skupiny osob“ a novela kromě toho „obsahuje i zmínky o sexuální orientaci, pohlavní identitě a třídě“. Ministr Pelikán v rozpravě zdůraznil, že „existují ideologie, které stojí na třídní nenávisti a které odmítáme.“ (Zpráva z tisku 25.dubna.) Poslanec Kubera se ptal, zda nakonec nebude nezákonné vyprávět židovské anekdoty. Neznám trestní zákonník v USA, ale vím, že nejeden občan, který vyprávěl polské vtipy, přišel o místo ve státní službě. Situace je o to horší, že nevíme, do jaké míry se bude novela vztahovat i na literaturu. Nedávno jsem si četl v bibli a v knize Izajáš jsem narazil na 34. kapitolu, verš 1 a 2:

 

„Přistupte, pronárody, a slyšte,                          Jejich skolení budou pohození,
národy, pozorně poslouchejte!                        bude se táhnout puch z jejich mrtvol,
Ať je slyší země se vším, co je na ní,              hory se rozplynou v jejich krvi.
svět i vše, co na něm vzchází!                                 (—)

Hospodin je rozlícen na všechny pronárody,     Můj meč na nebi je zpyt hněvem,
rozhořčen na všechny jejich zástupy.                 Hospodinův meč je smá krev
Zničí je jako klaté,                                              a od tuku je mastný“
vydá je na porážku.                                               (—)

Nevím, čím si mám vysvětlit tuto hroznou nenávist k národům v knize knih. Snad mi

učený teolog Tomáš Halík vysvětlí, že tu nejde o národy, ale o pronárody. Ten rozdíl by

naši soudci mohli respektovat, to by prošlo. Jenže kdo jsou ty pronárody? (Vždyť i o nás, Češích, se ještě v roce 1848, v šťastném čase „jara národů“, Franz Grillparzer, císařův dvorní básník, vyjádřil, že jsme pouze kmen, tedy žádný národ, a nemáme jazyk, ale jen idiom.) Což o to, naše bible není na tom ještě tak špatně – otevřete si Korán, tam se to nenávistí a hroznými tresty jen hemží, jak nás o tom na internetu přesvědčují jeho vášniví vyznavači s kalašnikovy v ruce.

Starost mi dělá i naše literatura.

Zejména básníci, u nichž se xenofobie snoubí s třídní nenávistí, se dostávají do hledáčku našich právníků. Jen si přečtěme několik veršů Petra Bezruče:

„Jak vítkovské pece zrak jediný plál,

krvavý chalát mně s ramenou vlál,

na jednom nesl jsem německou školu,

na druhé nesl jsem polský chrám,

v pravici těžké jsem kladivo nesl

(levou mi urazil uhelný kámen,

oko mi vyšlehl vyšlehlý plamen)

na zádech sedí mi sto vrahů z Modré

(…)

na kyčlích sedí mi sto židů z Polské…“

(Škaredý zjev)

Básní překypujících nenávistí k německému, židovskému a polskému panstvu najdeme v Slezských písní nespočet. Tento nebezpečný trestní postoj prozrazují i tyto verše z básně:

„… všecky ty vrahy, nechť zářili zlatem,

nechť před nimi klečeli  jako před bohy

tam před Těšínem ti otroci dolů,

do prachu smýkl svým hněvem, svým vzdorem,

věnem to, jejž mu dal do žití démon.“

Bezruč svádí třídní nenávist na síly pekelné. Horší je to u básníků infikovaných jedem komunismu – ti aspoň nic nesváděli na belzebuby. Hlásili se k učenému bradatému prorokovi, kterého opěvovali v písničkách: „… až přijdou ty šťastné chvíle, jež popsal Marx ve svém díle“.  To už zní v uších ochránců demokracie a soukromého podnikání velice špatně. Neunikl tomu ani hodný a řádný hoch prostějovských měšťanů, nešťastný skaut Jiří Wolker. V básni U rentgenu se třídní nenávist dostává přímo do ohniska tragické diagnózy. Dělník nemocný tuberkulózou se ptá lékaře, cože to je, co ho tam uvnitř v hrudi tak tíží. Doktor vidí chorobu a zlomené srdce, ale dělnik ho žádá, aby ve vyšetření pokračoval:

 

„Však hlouběji, ke dnu, tělo prosvěťte mi!

Nejtežší břímě naleznete tam.

Sotva je snáším. A jsem si jist,

až vypadne, že rozkymácí zemi.“

„Nejhlouběji, chudý, vidím nenávist.“

Učitelky a učitelé, kteří děvčatům a chlapcům vysvětlují Wolkrovu básničku, budou muset přiznat, že toho chudáka, umírajícího souchotináře, infikovala ideologie třídní nenávisti, kterou by pan ministr Pelikán tak rád vyhubil prostřednictvím novely trestního zákonníku. Ostatně mu jeho úsilí nezazlívejte – soudce přece řeší následky, ne příčiny lidského jednání.

  Komentátor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

20 + three =