/KOMentované CITáty/ Stať zrozená z rozčilení

1.      Ve stati Jiřího Přibáně, Práva zrozená z nelidskosti (Právo 7. 4 .2016), čteme:

         Bouřit se proti systému, který „dává život“, předpokládá vyhlášení války proti totalitě biologické rasy, která si pod označením národ kolonizuje pro sebe stát a používá jeho orgány ne jako ústavně omezený nástroj regulace politické moci, ale jako totalitní nástroj podmanění společnosti. To však neznamená usilovat o prostý návrat k demokratické politice občanského míru, ale o směřování k právu zbavenému politického i biologického područí, tj. totalizujících forem demokracie i nadvlády rasy nad lidem ve všech jejích formách.

         Jak je možné, že toto nakupení expresivních slov a termínů se objevuje ve stati právníka, univerzitního profesora? Kdo jiný než právníci mají mít vytříbený smysl pro významy slov? Jak máme rozumět vyhlášení války proti totalitě biologické rasy, jaký význam tu sděluje slovo totalita, které už téměř pokleslo na úroveň nadávky, a co si máme počít s tautologií biologické rasy – je nějaká rasa nebiologická? Ze souvislosti textu vyplývá, že národ definovaný rasově používá stát jako totalitní nástroj podmanění společnosti. Dále se dovídáme, že nemáme usilovat o demokratickou politiku občanského míru (co je na tom, proboha, špatného?), ale máme právo zbavit politického a biologického područí. Autor tento nejasný výrok (co znamená biologické omezování práva?) vysvětluje slovy, která vzbuzují další otázky: jak si máme vysvětlit spojení demokracie s totalizujícími formami a s nadvládou rasy? Spojování významově protikladných slov vzbuzuje pouze nejasné, hybridní představy a vyvolává dojem, že autor psal pod tlakem nějakého citového stresu.

            Kdybychom se měli přece jen pokusit proklestit se houštinou citovaného sdělení, snad bychom dospěli k tomuto závěru: autor brojí proti primitivním lidem, kteří, ovlivněni nacismem, vidí v národě projev rasových sil, na náměstích vyřvávají stará vlajkařská hesla: Nic než národ! a všechny cizince, zejména jiné barvy pleti, chtějí vyhostit ze země. Ale možná, že jsem složitému sdělení profesora britské univerzity neporozuměl.

 

2. Pojem národa se nezakládá na rasových znacích, nelze jej definovat pomocí měření lebek a zjišťováním barvy pleti, oči a vlasů. Novodobý národ se vyznačuje jazykem schopným plnit složité společenské funkce, vyspělou kulturou, uměním, vlastními zvyky, mravy, projevy náboženského vyznání a vědomím dějinné kontinuity. Národ – v případě Čechů je to zvlášť významné – dosahuje nejlepších podmínek svého rozvoje ve vlastním státě. Kolik evropských států se může pochlubit tím, že vzniklo v 10. století? Prohlašovat národní stát za přežitek a zpozdilost, jak se dočteme v citované stati Jiřího Přibáně, je důsledkem toho, že se na poměry Čechů, Moravanů, Slezanů přenášejí modely států, které vznikly za zvláštních okolností. Severní Amerika jako kolonizovaný světadíl, spojující dlouhodobou likvidaci domácího obyvatelstva s vykořisťováním zámořských otroků a s přílivy přistěhovalců z Evropy i Asie, představuje zcela zvláštní model státu a politického i hospodářského soužití lidí. Pojem amerického národa, stane-li se tato kategorie předmětem politického a kulturního zájmu, bude se nutně zakládat na jiných příznacích, než jaké platí pro národy Evropy, Asie nebo Afriky.

            Podíváme-li se na další pasáže citované stati, uvidíme, jak autora definice národa definovaného rasovými příznaky vede k apokalyptické vizi pádu evropské civilizace do prvotní hordy národní rasy

            Toto nové „právo žít“ je typické pro naši společnost, ve které i občanský mír je pokračováním války [?], ovšem tentokrát bez frontových linií, a síla společenské norem [?] postupně vytlačuje ústavně závazná pravidla dosud regulující život politické obce. I Marxův „třídní boj“ je jen jednou z variant večného „boje  ras“[?].

            Národ se stává pouze jednou z mnoha forem, kterou rasa vyhlašuje válku zákonům [?] a ve které současně dochází k totalizaci společnosti [?].

            Namísto politiky totalitarismus přináší regresi do prvotní anarchistické hordy národní rasy [?], v jejímž jménu lze svrchovaně vládnout nad životy všech lidí prostřednictvím absolutního policejního dohledu, a kdykoli je tak možné z kohokoli učinit uprchlíka bez jakýchkoli práv včetně práva na život. Právě proto je třeba varovat před dnešní evropskou kontrarevolucí národního státu [?] založeného na práci, a ne na občanských právech [?] – státu či celého kontinentu oploceného proti všem uprchlíkům bez rozdílu.

 

            Autor vidí v národě jako zplozenci rasového pudu největší nebezpečí, které dnes hrozí demokracii a státu řízeném ústavními zákony. Zvlášť objevné, mírně řečeno, je také ztotožnění Marxova pojmu třídního boje s jednou z variant boje ras. Marxe už dnes můžete kritizovat za cokoli, ale dosud jsem se nesetkal s nikým, kdo by jeho pojetí tříd odvodil z biologických, rasových nebo národních faktorů. Ostatně třídní boj není Marxův vynález.

            Čtyřiadvacetiletý Jan Neruda, učitel češtiny a němčiny na soukromé škole, vydal první básnickou sbírku Hřbitovní kvítí, ve které čteme následující verše:

 

                        Znám ten boj, jenž před svítáním začne,

                        který neukončí se snad za šera,

                       v kolébce jejž vzbudí ráno lačné,

                        který v žití přešlém nemře zvečera.

           

            Je to celodenní a celoživotní boj o chleba. S kým? S vlastní slabostí? S jinými chudáky, kteří se chtějí udržet nad vodou?

                                                                                                                                   Komentátor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

fifteen − eleven =