/KOMentované CITáty/Ať žijí daňové ráje!

Proto Hospodin  Bůh vyhnal člověka

z rajské zahrady, aby obdělával zemi,

z které vzešel.

Starý zákon 3, 22

 

V uhelných dolech mívali horníci klícku s kanárkem. Když ptáček přestal zpívat a spadl s bidýlka, věděli, že ve vzduchu se objevil nebezpečný plyn, sbalili nářadí a prchali do bezpečí. Ale jsou také jinačí ptáci, něco jako havrani nebo krahujci, kteří vydávají skřeky pokaždé, když se někde ve vydýchaném vzduchu médií objeví něco, co ohrožuje bezpečí a prosperitu jejich chlebodárců. Jedním z takových tvorů je Roman Joch. Vždy včas zakrákorá, když jsou ohroženy zájmy lidí, které bezmezně obdivuje. Vystupuje jako na slovo vzatý odborník na Ameriku, ale tuto zemi, kde se střetávají neuvěřitelné kontrasty a rozpory, představuje jen z jedné jediné stránky. Poručík Dub hřímal: „Vy mně znáte jen z té lepší stránky, počkejte, však mě poznáte i z té horší!“ Poručík Dub, pardón, Joch zná Ameriku jen z té lepší stránky. Jako ředitel Amerického institutu ví vždy, která bije, a kdy má vydat varovný krákot. Tak se také stalo, když se u nás v červnu 2014 objevil Noam Chomský, proslulý lingvista a kritik právě té mocné americké „lepší stránky“, kterou Joch chrání. Co všechno jen on nenaházel na hlavu profesorovi Massachusettského technologického institutu, kterého účastníci internetového hlasování v roce 2005 zvolili „nejvlivnějším globálním intelektuálem“!  Obžaloval ho ze sympatií k Pol Potovi, přidělil mu cenu „Miss World mezinárodní politiky“ a nazval ho „morálním nedochůdčetem v 85 letech“. A jak se jen na rozkatil, když se dozvěděl, že Putin opět připojil Krym k Rusku! Nedošlo mu – ale to, bohuželo, nedošlo ani Obamovi, ani Merklové, ani jiným veličinám –, že poloostrov patřil k ruské říši od dob cara Vladimíra, který na konci 10. století přijal křesťanství a byl prý dokonce pokřtěn přímo na Krymu v baptistériu v Chersonesu, kde později Rusové postavili pevnost Sevastopol. Od 15. století Krym patřil Osmanské říši, ale o tři století později jej carevna Kateřina II. opět přičlenila k Ruské říši. To všechno náš strážce čistého atlantického povětří sice znát nemusí, ale přesto si neodpustil v návalu horlivosti  prohlásit, že ani tak nejde o to, zda Krym nebo Donbas patří či nepatří Ukrajině, ale že je na čase se ptát, zda Rusku patří – Sibiř. Zřejmě něco zaslechl v kuloárech americké politiky a nedalo mu to, aby nezakrákal.

Nedávno se zase ozval, a své pověsti, věru, nezůstal nic dlužen.  Ale přece jen se mu v článku Chvála daňových rájů (Literární noviny 8.dubna) podařilo hlasitost svého skřeku o pár decibelů zesílit. Vždyť kdo by si dnes dovolil napsat, že „existence daňových rájů je zdravá a žádoucí“, že je to „pojistka proti tomu, aby moderní stát, pokud jde o výši daní, nezvlčil“ a že „daňoví poplatníci jsou nejvíce utiskované skupiny osob všech zemí a všech dob“? Tyto výroky by se daly tesat do desek největších blbostí, hanebností, drzostí. Ani v našem, ani v cizím tisku jsem nenašel podobnou obhajobu miliardářů a superpodnikatelů, kteří s nasazením neuvěřitelných ekonomických, finančních a právních kliček skrývají své peníze před světlem veřejné kontroly. Náš hlídající havran ve své apoteóze svobodného podnikání už dosáhl téměř velikosti mýtického ptáka Noha, kterému podle indických bájí nedělalo nejmenší potíž zvednout slona a pustit ho z výše na skálu. (Ve staré Indii se slovanský Noh nazýval Ruchem, což se bezmála rýmuje s naším Jochem. Podobnost čistě náhodná.)

Nemá skoro smysl polemizovat s katastrofálními důsledky reaganovsko-   -thatcherovského ekonomického experimentu osmdesátých let, který způsobil, že dlouhodobá rovnováha mezi kapitálem a prací byla porušena ve prospěch nejbohatších a nejdravějších podnikatelů, bankéřů, majitelů špičkového bohatství, návštěvníků daňových rájů. Sokrates řekl, že mezi věděním a nevěděním je něco středního, totiž „správné mínění“. Zeptejte se kohokoli – kromě zmíněných turistů v daňových Edenech – co si o Panamských dokumentech myslí, a do jednoho vám odpoví, že je to svinstvo a velká zlodějna. Nepotřebují k tomu vysokoškolské, ani střední ekonomické vzdělání. Nemusí číst odborné rozbory erudovaných ekonomů – Pikettiho, Atkinsona, Stiglitze, Krugmana, Varoufakise, ani zasvěcené knihy a články docentky Švihlíkové, aby si udělali o daňových rájích a jejich klientech správné mínění.  Úniky kapitálu – a nejde o žádné troškaření, ale o závratné sumy –  jsou dnes o to horší, že sociální nerovnost během posledních tří čtyř dekád dosáhla úrovně z dob průmyslové revoluce a z časů, které v románech popisuje Sinclair nebo Fitzgerald.

Ptáku Nohovi-Ruchovi-Jochovi nic neříká rovnice nerovnosti: 1 % lidí na zeměkouli má stejný majetek, jako těch zbylých 99 %. Dokonce i sama paní Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu, který spolu se Světovou bankou sídlí kupodivu na stejné washingtonské ulici, jako americké Ministerstvo financí, již v roce 2004 prohlásila, že „nerovnost je největší nebezpečí ohrožující svět“.

Statistiky mluví neideologickou řečí. Poslechněmě si několik cifer. Daňové zemětřesení v osmdesátých letech uvedlo do pohybu proces, kdy se roční přírůstek nejvyšších kapitálových majetků zvedá o 4 % – 5%; tyto neuvěřitelné zisky rostou prakticky automaticky – Bil Gates, ani baronka Bettencourtová, dědička kosmetické firmy, se o chod svých firem sami ani nemusejí starat. Počet informací, který John Doe (krycí jméno)  zveřejnil z archivu zprostředkovatelské firmy Mossack Fonseca, dosahuje závratného čísla 11,5 miliónů. V seznamech zákazníků je 140 politiků a vysokých úředníků, z toho 12 úřadujících nebo bývalých presidentů, monarchů a předsedů vlád. Mezi klienty panamské společnosti je přinejmenším 33 osob a společností, které jsou na černé listině Spojených států jako zprostředkovatelé finančních a jiných obchodů s nebezpečnými státy, s teroristy, drogovými barony, překupníky zbraní. Z celkového množství světového kapitálu se v daňových rájích ukrývá asi 20 %, ale odborníci nevylučují, že dosahuje výše až 40 %; tuto částku nelze přesně vyčíslit, protože banky v daňových rájích diskrétnost zajišťují neuvěřitelnými způsoby. Společnosti, firmy, banky, makléři, právníci se předhánějí v tom, kdo klientům zaručí větší diskrétnost; zajišťuje to neuvěřitelně rozvětvený labyrint sítí, spojů, zprostředujících článků. Dohledejte se, kdo stojí za tou nebo onou šifrou, kontem, kódem, když ochranné klubko obsahuje desetitíce nití?

Joch–Noh–Ruch jistě ví, že mezi roky 2008 – 2014 padesát největších amerických podniků ukrylo v daňových rájích na 1400 miliard dolarů. Jistě mu neuniklo, že farmaceutická firma Pfizer, demonstrativně přihlášená do vládou podporovaného „podnikání společenské odpovědnosti“ (CSR), uspořila 1 miliardu z 3,1 miliardové částky tím, že se zaregistrovala v daňovém ráji v Irsku. Jistě mu neušla ani podivná věc, že v Panamských dokumentech nejsou namočeny žádné americké firmy, ani osoby. Proč taky, když doma jsou ve třech státech (Delaware, Wyoming, Nevada) podmínky stejné, jako v Panamě nebo na Panenských ostrovech. Spojené státy jsou prý se Švýcarskem a Hong Kongem na špici pelotonu států, které provádějí nejpřísnější daňovou kontrolu, tak mi přijde divné, že Obamova vláda už dávno na ty neposlušné státy neposlala finanční inspektory.

Zatím jsem nikde v našem tisku nenašel překlad manifestu Johna Doe nazvaný

Revoluce bude internetová. Proto si dovolím jeden závěrečný citát, kde autor mluví o „totální erozi deontologických (morálních) standardů, která ve svých důsledcích vede k novému systému; dosud ho nazýváme kapitalismem, ale on se už stává spíš ekonomickým otroctvím. V tomto systému – našem systému – otroci nemají ponětí o svém postavení, ani o statutu svých pánů, kteří se podílejí na vývoji zvláštního světa, kde jsou neviditelná pouta pečlivě skryta v podsvětí papírů a stran psaných nedostupným právnickým žargonem.“

Nevylučuji, že Joch bude reagovat i na tento manifest, v kterém jistě ucítí nebezpečný pach komunismu. Je si však jist, že svou povinnost dobře plní. Jeho sponzoři ho opět poplácají po ramenou a řeknou: „Krákals dobře!“

Máme se nač těšit.

Komentátor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty − fourteen =