O čínském smyslu pro humor

Navzdory všem emocím, které provázejí cestu prezidenta Si po České republice, nelze upřít Říši středu jednu přednost oproti západním demokraciím – expanduje mírovým způsobem. O tom, že Čína expanduje, není sebemenších pochyb, ale představte si, že tak činila sítí vojenských základen, organizovala žluté revoluce, bombardovala města svých politických odpůrců. Nebo si neustále vynucovala souhlas všech z pozice jediného a správného světového četníka.

Pojem Říše středu není geopolitický, neříká, že Čína je kontinentální velmoc a Japonsko je na okraji. Kdepak. Je to teze duchovní, chce říci, že Číňané nejsou ani bohy ani démony, nejsou v nebi ani pekle, jsou lidmi a dlí pevně na Zemi, ve středu bytí. Je to velice pragmatický přístup, bez pýchy a předsudků. Podíváme-li se na aktivity Číny za několik posledních let, můžeme pozorovat, kterým směrem se nová velmoc ubírá.

Na cesty čínského prezidenta jsme si zvykli pohlížet jako na pompézní průvody komunistických hodnostářů nebo jako na prázdné tlachy našich soudobých politiků. Ani jedno však není pravda. Číňané nejen mluví, ale také dělají. Cesta pana Si po Blízkém východě ukázala záludnost jeho nedemokratického režimu. Jde na to po dobrém a ve chvíli, kdy jsou perští šiíté na kordy se saudskými sunnity, přichází s programem spolupráce výhodným pro všechny. Hasí tak konflikt ještě dříve, než vznikl a zavírá vrátka další válce v už tak neklidné oblasti.

Podobný plán měli Číňané také v Libyi, ale tam se to úplně nepovedlo, protože mezitím tuto zemi a její zlý diktátorský režim naše osvícené demokracie rozbombardovaly a zničily. Nicméně ruka podaná muslimskému a arabskému světu je tah na šachovnici, který zcela mění svět. Hedvábné město na severu Kuvajtu – Madínat al-Harír se stane hlavním bodem západoasijské části Hedvábné stezky. A nejde o nic malého. Mrakodrap Burdž Mubarak al-Kabír bude vysoký přesně 1001 m, jako je příběhů krásné Šeherezád. Hedvábné město bude spojeno mosty s umělými ostrovy a investice, které chytají čínské a kuvajtské společnosti do infrastruktury tohoto projektu je něco tak obrovského, že si to ani představit nejde. Spolupráce mezi Čínou, arabským světem, Íránem a dalšími národy v regionu není jen ekonomická, ale i kulturní, dojde k výměně nemalého počtu studentů, plánují se rozsáhlé umělecké a sportovní akce. V prohlášení se mluví o sbližování jedinečných kultur Číny a arabského světa.

Vraťme se však ještě dále. Na sklonku roku 2014 se konal v Bělehradě summit zemí střední a východní Evropy (CEE) s čínským premiérem Li Kche-čchiang. Česká média o tom informovala jen kuse, ale svoji připravenost spolupracovat demonstrovali i představitelé takových zemí jako je Polsko nebo Lotyšsko, které jinak trpí paranoiou k čemukoli na východ. Plán hedvábné stezky v Evropě si vybral trasu z řeckého přístavu Pireus, přes Srbsko, cílem má být Česká republika. Číňané tak ukázali svůj smysl pro humor. Plán této ekonomické trasy přinutí spolupracovat Řeky s Makedonci, Srby s Maďary a Slováky, což se v historii smysluplně nepodařilo EU, SSSR ani Osmanské říši.

 

Michail Stavrev

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × 3 =