Petr Sak: Fenomén hrozba a riziko

Skupiny se stávají ohroženými a rizikovými v situaci, kdy v souvislosti s  jejich existencí a činností vzniká riziko. Ovšem je tak snadné určit co je hrozba a co je riziko? Lze definovat hrozbu a riziko samostatně, izolovaně od ostatních jevů? Co je hrozbou a rizikem pro jednu entitu, není hrozbou pro jinou. Hrozbu a riziko lze vymezit pouze vztahem k funkci, struktuře, existenci a k cíli, k němuž entita směřuje. Hrozba a riziko mohou být také vztažené k určitému jevu, který znamená ohrožení existence, funkcí, struktury a vývoje sociální entity. Riziko znamená nebezpečí, že nastane s určitou pravděpodobností nežádoucí událost, která negativně změní stav entity.

Rizikové či ohrožené skupiny vznikají přiřazením rizika a hrozby k dané skupině. Hrozba a riziko mohou být se skupinou spojené  ve dvou směrech.

První typ rizikových skupin představují rizikové skupiny, v nichž působí hrozba a riziko pro život a existenci těchto skupin. Tyto rizikové skupiny jsou objektem či předmětem procesů a jevů, které přinášejí riziko. Můžeme mluvit o ohrožených a rizikových skupinách ve vztahu k uplatnění na trhu práce, sebevraždě, drogám, alkoholismu, dluhové pasti a exekucím, rakovině plic, reklamám, hráčské závislosti, obyvatelé v záplavové oblasti, atd. K diskusi je otázka zda do ohrožených a rizikových skupin patří i skupiny, které riziko vytvářejí svým vlastním chováním, jedná se např. o kuřáky, konsumenty alkoholu.

Druhý typ rizikových skupin představují skupiny, které jsou subjektem či nositelem rizika pro jiné entity. Rizikovou skupinou mohou být podnikatelé – kmotři, kteří svým chováním, např. korupcí destruují systém hodnot a norem sociálního chování a vedou společnost k sociální anomii.

Třetí typ rizikových skupin představuje syntézu obou typů. Jsou objektem procesů, které přinášejí rizika a hrozby, jsou rizikem ohrožovány, ale současně jsou subjektem rizika, pro jiné entity, včetně společnosti, svou činností představují hrozbu a riziko. Narkomani jsou riziková – ohrožená skupina např. v možnosti onemocnět žloutenkou či AIDS. Současně jsou narkomani rizikovou skupinou ve vztahu ke společnosti majetkovou trestnou činnosti, svým chováním představují riziko přenosu žloutenky či AIDS. Agresivní řidiči svou jízdou vytvářejí riziko jak pro sebe, tak pro celý systém silniční dopravy. Riziko se zvyšuje pokud ještě vstupují do silničního provozu pod vlivem drog či alkoholu. Jak je patrné, tak rizikové jevy se mohou načítat a rizika v důsledku toho rostou.

Dalším příkladem může být romské etnikum. Z hlediska drog, alkoholismu, nikotinismu, řady nemocí, uplatnění na trhu práce, vzdělanosti, kriminality se jedná o skupinu ohroženou. U této skupiny je vysoká pravděpodobnost reálného naplnění uvedených rizik. Při hledání příčin daného stavu tohoto etnika zjistíme, že ve velké míře je tento stav způsoben většinovou společností, resp. neplánovanými a nechtěnými důsledky společenských procesů a chybnou politikou státu. Současně můžeme příčiny rizikovosti hledat i v hodnotovém systému etnika, mimo jiné v nízké hodnotě vzdělání, z níž vychází nízká vzdělanostní úroveň romského etnika. Tím se tato skupina dostává ve vzdělanostní společnosti do rizikového pásma vzhledem k celé řadě jevů.

Riziko je reflektovaná nežádoucí budoucnost pro člověka či entitu. Vzhledem k tomu, že civilizace se přesouvá z přirozeného časoprostoru do kyberprostoru, obsah mysli člověka je stále více tvořen vedle přirozené reality virtuální a mediální realitou. To se týká i rizik, které jsou mysli člověka (diváka, posluchače, občana kyberprostoru) implantovány médii a internetem. Tím vedle objektivních, skutečných rizik, existují mediální a virtuální rizika, o nichž rozhodují ti, kteří média ovládají a tvoří. Tedy majitelé médií, manažeři a redaktoři, kteří mediální obsah a mediální realitu tvoří. Rizika a strach jimi vyvolaný se staly žádaným artefaktem. Převažující část televizního vysílání tvoří pořady, které jsou na rizicích, hrozbách a vyvolaném strachu diváků postaveny. Současný televizní divák je od dětství „cvičen“ na hrozbu a riziko a z něho plynoucí strach.

Virtuální riziko však existuje ještě v druhém významu. Je to riziko, které se týká entit a fenoménů existujících v kybeprostoru. V tomto smyslu, tak jako se civilizace přesouvá do kyberprostoru, tak se také bezpečnost a její ohrožení, rizika a hrozby stěhují z přirozené reality do kybeprostoru a virtuální reality.

Tím vznikají zcela nové rizikové skupiny. Např. klienti e-bankingu se stávají rizikovou skupinou z hlediska počítačových hackerů, zaměřených na banky, děti na internetu jsou rizikovou skupinou vzhledem k virtuálním pedofilům. Obě skupiny a obě rizika jsou součástí oscilace mezi přirozeným světem a virtuální realitou. Virtuální děj může přeskočit do děje v reálném světě.

U vztahu mezi rizikem a skupinou jsme sledovali prostředí, v němž se riziko naplňuje, jedná se o přirozený prostor, ale v informační společnosti po její komputerizaci a digitalizaci také o kyberprostor.

Můžeme však také analyzovat temporalitu naplňování vztahu mezi skupinou a rizikem. Tradiční je reflektování rizika v budoucnosti. Entita a riziko jdou v čase proti sobě. Riziko se pohybuje z budoucnosti do přítomnosti, riziková entita jde z přítomnosti do budoucnosti. Obáváme se, že proběhnou určité procesy, dojde k určitým událostem, při nichž se riziko naplní. Cílem je rizika odhalovat a aktivními opatřeními snižovat riziko, snižovat pravděpodobnost, že k nežádoucím jevům a procesům dojde.

Možný, ale ne běžný, je také opačný pohled. Zpětně analyzovat reálný stav a hledat jaká byla rizika a hrozby v minulosti, jejichž naplněním je současný stav. Taková analýza má především kognitivní, teoretický význam, ale také význam praktický. Pokud jde o entity a děje a stavy, které se opakují, lze praktickými opatřeními rizika snižovat

Jako příklad uvádím reálný stav USA.

USA v devadesátých letech po pádu bipolárního světa byla jedinou respektovanou globální supervelmocí, ekonomicky a politicky silnou. Z této výchozí pozice po skončení studené války se během krátkého času, zhruba dvaceti let, situace výrazně změnila. Daleko dříve než vyslovovaly prognózy, Čína v dalších a dalších ekonomických parametrech předstihuje USA.

Z Latinské Ameriky, která byla chápána jako zadní dvorek USA, jsou USA Čínou vytlačovány. V letech 2000-2013 se obchodní obrat Latinské Ameriky s Čínou zvýšil 22 násobně, což činí z Číny vedoucí mocnost v zahraničním obchodu latinsko-amerického regionu. V roce 2014 předstihla Čína obchodním obratem USA v  Brazílii, Argentině, Venezuele a Peru. Příkladem úspěšností čínské politiky je Nikaragujský kanál. Nová vodní cesta podstatně usnadní přepravu venezuelské ropy a surovin ze střední a jižní Ameriky.

Dluh USA se dostal na takovou úroveň, že je prakticky nesplatitelný a obvykle se řeší pouze válkou. Na 46 milionů Američanů je každý den závislých na potravinových poukázkách, v USA je ze všech zemí poměrně nejvíce občanů ve věznicích, zhruba 2,5 milionů, přes 50% Američanů má psychiatrickou diagnózu. Americká armáda přichází o více vojáků jejich sebevraždou než v přímém boji. Oficiálně nezaměstnanost stoupla na 5 – 6 %, ovšem nezávislé studie uvádějí přes 100 milionů nezaměstnaných Američanů. Váleční veteráni jsou pro americkou společnost větším problémem než islámští teroristé. Přijetím Vlasteneckého zákona po 11. 9. 2001 Američané přišli o řadu z občanských svobod. Občané, a to nejen USA, jsou vládou špiclováni více než Velkým bratrem v Orwelově „1984“. V samotných Spojených státech se šíří názor, že USA přestávají být zemí, v níž jsou občané svobodní.

Tento stav americké společnosti je naplněním, důsledkem něčeho, co bylo v devadesátých letech rizikem a hrozbou. Hrozby a rizika svým naplněním změnily společnost. Jaká to byla rizika a hrozby? Jaké skupiny byly nositeli těchto hrozeb a rizik? Bylo možné tyto hrozby a rizika a jejich nositele rozpoznat? Pokud by byly rozpoznány, bylo by možné vstoupit do procesů jejich realizace a odvést vývoj společnosti jiným směrem?

V devadesátých letech jsem s údivem četl o masovém převádění výroby z USA do Číny a dalších zemí třetího světa s levnou pracovní silou. Snížením nákladů na pracovní sílu a tedy výrobních nákladů stoupl zisk korporací, avšak za jakou cenu? Radikálně se zmenšil trh práce v USA, vzrostla nezaměstnanost, klesly daně pro americký státní rozpočet, do Číny byly převedeny nejmodernější technologie, vzrostl státní rozpočet Číny a tím i její možnosti ve všech oblastech (vojenství, ekonomika, zdravotnictví, vzdělání, věda, sport, zahraniční politika, sociální oblast). Během dvaceti let se s pomocí amerického inkubátoru z Číny stala supervelmoc, která k nelibosti USA rozpouští její dominanci.

Dalším rizikem a ohrožením v minulosti podílejícím se na aktuálním stavu USA jsou války, které USA vedly. Studie CIA analyzující tyto války1 dospívá k závěrům o neúspěšnosti těchto válek a jejich negativním dopadu na USA.

Z daného vývoje vyvozuji hypotézu o nositelích rizik, které se po dvaceti letech naplnily v současnosti. Byly to elity, pro něž je bezkonkurenční prioritou zisk. Tak jako hladové predátory jako je žralok nebo tygr nic nezastaví při pachu krve, stejně tak ekonomičtí a sociální predátoři jsou vůči zisku neustále hladoví a preferují ho oproti všem jiným hodnotám. Hrozby a rizika americké společnosti nejsou hrozbami a riziky jejich elit. Pro americkou společnost jsou rizikovou skupinou americké ekonomické, finanční a mocenské elity. Primárně se jedná o finanční elity, protože politické elity jsou sekundárně produkované finančními elitami. O vítězství ve volbách rozhodují peníze, které politikům poskytují sponzoři, především velký kapitál. Komu peníze neposkytnou nemůže do politického klání ani vstoupit. Je proto logické, že politické elity realizují politiku v zájmu těch, kteří financují jejich politickou kariéru.

Jak převedení výroby mimo území USA, tak vedené války mají odlišné dopady na USA jako stát a jiné dopady na americkou finanční elitu. Pro hodnocení státu a finanční elity jsou jiná kritéria a proto hodnocení úspěšnosti stejných aktivit je jiné pro stát a jiné pro finanční elity. Vyvedení výroby z USA a vedené války generovaly zisk pro elity, zatímco v řadě parametrů zhoršily postavení a situaci USA jako státu. Finanční elity stále bohatnou, včetně období finanční krize, zatímco souběžně probíhají procesy, které oslabují USA a rozpouštějí její pozici impéria. Stát spravovaný politickou elitou, která je vybrána finanční elitou a jí také slouží, přestává primárně plnit funkce vůči společnosti a slouží především krátkodobým zájmům finančních elit. Důsledkem je rozevírání majetkových nůžek v americké společnosti. Úzká špička bohatých stále rychleji bohatne, zatímco většina americké populace chudne. Druhým důsledkem minulých rizik v současnosti je fungování amerického státu, které není ve prospěch celé společnosti.

Podle výzkumu Gallupova ústavu největší problém pro Američany představuje stát (17%), teprve na dalších místech jsou terorismus, nezaměstnanost, ekonomika atd. Nejde o stát jako takový, ale o stát zprivatizovaný elitami.

Z uvedené analýzy vyplývá, že rizikovou skupinou jsou pro USA finanční elity – oligarchie. Vzhledem k fungování politického systému je velmi nepravděpodobné, že by mohlo dojít ke korekci sociálních mechanizmů, které jsou spojeny s riziky a naopak roste obecnější riziko plynoucí z komplexu neřešených rizik, kolaps USA jako novodobé imperiální říše.

Hrozby a rizika se globalizují

Na časové ose sociální evoluce, tak jak dochází k postupné integraci sociálních entit od rodů, kmenů, přes národní státy až po současné vyšší celky jako je USA a Evropská unie se také mění význam a dopad hrozeb a rizik. V předindustriální společnosti měly pro vesnici největší dopad lokální hrozby a rizika. Se sociální integrací v rámci sociální evoluce klesá význam hrozeb a rizik nižší obecnosti a úměrně tomu roste význam hrozeb a rizik vyšší až globální obecnosti.

Souběžné a ovlivňující se procesy globalizace a informatizace vytvářejí globální informační společnost, kterou utvářejí a modifikují kvalitativně nové procesy a jevy, jejichž důsledkem i příčinou jsou také nové hrozby a nová rizika. Globálním propojením on line v infosféře (Sak, 2007),2 vznikla jiná kvalita finančnictví a virtuální ekonomika s novými hrozbami a riziky, jejichž naplněním byla svého druhu první finanční a ekonomická krize v roce 2008, která zasáhla celý západní svět. Podle charakteru svého vzniku, průběhu, způsobu řešení a důsledky se o ní mluví jako o krizi, v níž byly privatizovány zisky a socializovány ztráty.

O novém charakteru finančnictví vypovídá i to, že při půjčkách, o které se vedou dlouhá jednání a jsou spojeny s řadou ekonomických a politických podmínek, půjčované peníze často a ve velké většině ani neopustí banku, protože banka poskytuje úvěr na zaplacení úroků z předchozího úvěru.

Infosféra a kyberprostor, které krizi umožnily, současně způsobily rozšíření informací, vypovídajících o této krizi, včetně toho, že bankéři, kteří krizi způsobili, na ní vydělali.

Pro světovou finanční elitu je ideální svět, v němž jedinci a státy jsou zadluženy a díky úrokům jsou svým způsobem virtuálními otroky pracujícími pro banky. Politickou persónou non grata se stal maďarský premiér Viktor Orbán okamžikem, kdy splatil Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu úvěry a odmítl další půjčky.

Současná neoliberální informační a tržní civilizace je postavená na vytváření zisku, a proto čím více směřujeme k podstatě této společnosti, tím více se přibližujeme k jevům spojeným s financemi, které nejvíce propojují virtualitu a zisk. V této oblasti také najdeme aktuální hrozby a rizika.

V české společnosti se v devadesátých letech kolem jednotlivých komodit vytvářely mafie, které se v další fázi napojují na toky veřejných peněz (státní rozpočet a další veřejné rozpočty důchody, sociální dávky, zdravotnictví, justice, armáda, televizní a rozhlasové poplatky). Některé mafie jako justiční a zdravotní jsou známé, jiným se daří realizovat své zájmy skrytě. Výsledkem jejich působení je amnestie, církevní restituce, jednou větou okresní soudkyně přesunula miliard korun justiční mafii, bankovní poplatky a směřování k zápornému úročení bankovních vkladů, zadlužení velké části populace, kolem 700 000 exekucí ročně.

Jak to, že stát nechrání občany před lichvou, před marketingovým a reklamním programováním lidí proti jejich zájmům, před utvářením jejich umělých a virtuálních potřeb? Stát není subjekt, ale nástroj k realizaci celospolečenských zájmů. Ovšem tuto svou funkci evidentně neplní, protože byl zprivatizován elitou, která vznikla propojením politiky a organizovaného zločinu, včetně mafií spojených s jednotlivými komoditami, službami a finančními toky.

Ve společnosti můžeme rozeznat dva typy ohrožených a rizikových skupin. Vedle jednotlivých ohrožených a rizikových skupin, jimiž se média, společnost a stát zabývají, vytváří pro ně instituce, občanské organizace, programy, granty, rady, atd., existují volně propojené skupiny, které jsou hrozbou a rizikem pro společnost jako takovou, avšak jejich destruktivní vliv na společnost není reflektován.

Zatímco ohrožené a rizikové skupiny prvého typu jsou vděčným mediálním tématem, o skupinách druhého typu se systémově nehovoří. Pouze v případě konkurenčního boje v některých konkrétních případech vznikne kauza, která však po splnění účelu v konkurenčním boji, rychle vyšumí. Tak jsme mohli v rámci demokracie pozorovat kauzu, srovnatelnou pouze s harémovými intrikami v minulých orientálních despociích, kdy metresa premiéra jednou rukou manipulovala vládu a přijímala milionové dary a druhou rukou řídila tajné služby ve prospěch svých erotických zájmů.

Hrozby a rizika jsou imanentní systémovou součástí přirozeného světa. Od vzniku života a následné evoluce až po vznik člověka a v následné sociální evoluci se hrozby a rizika uplatňují jako nástroj přirozeného výběru. Člověk a lidstvo jako soubor jedinců a skupin agregovaných na základě různých mechanizmů, procesů a znaků existuje ve světě plném rizik a hrozeb a součástí jejich života a vývoje je permanentní vyrovnávání se s hrozbami s rizikem. Současně jsou však rizikem a hrozbou pro ostatní jedince a skupiny a pro entity mimo lidský rod. Lidstvo jako celek představuje hrozbu a riziko pro ostatní živé tvory a pro celou faunu. Tato hrozba se v mnoha případech naplnila a mnoho živočišných druhů zaniklo v důsledku činnosti člověka. Člověk a lidstvo představuje také hrozbu a riziko pro to nejcennější co ve vesmíru známe, pro život. Hloupost a agresivita člověka může způsobit zánik života na zemi v jaderném kataklyzmatu.

Petr Sak

1 http://www.informationclearinghouse.info/article40026.htm

2 Sak, P. a kol. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

three − 2 =