Post scriptum 1999

Bomby, které padaly z nebe v roce 1999, byly jen chabou kanonádou proti salvám slov, které na nás chrlily baterie médií. Ušlechtilé cíle, jež tehdy daly účel válečným prostředkům smrti, však zůstaly nenaplněny.
Argument lidských práv se ukázal být falešným. Stal se pravý opak. V prostoru Jugoslávie se vyhranilo mnohem více nacionalismů, než jich tam bylo před tím. Nejsmutnější na tom je, že mocnosti do puntíku naplnily předpovědi skeptiků a daly svými činy beze zbytku za pravdu radikálům, čímž vzali prostor silám hledajícím usmíření. Možná to není náhoda. Vznikly zcela nové jazyky a státy, třeba černohorština nebo bosenština. Západní oligarchie sama sebe povýšila na bohy a stvořila nové národy. Skutečnost je však taková, že třeba makedonská národnost vzniká teprve v roce 1944 jako kompromis mezi Srby a Bulhary, bosenské etnikum je kodifikováno až v roce 1969, albánská státnost se poprvé objevuje v roce 1913. Jistě, každý národ si zaslouží svoji zemi, ale proč národ tak malý, jako je ten albánský, má mít dva, respektive tři státy?, Albánii, Kosovo a Makedonii, kde je také státotvorným etnikem. Naproti tomu Kurdové, kterých je na tři desítky milionů, nemají žádný.

Nedodrželo se slibované právo na návrat utečenců, takže namísto multietnické společnosti, kvůli které se vedly všechny ty války, povstalo mnoho plotů a více, či méně velkých ghet. To největší se jmenuje Srbsko.

Naprostá katastrofa je ekonomika takto postavených států, které dříve tvořily jeden navazující celek. Země jako Černá hora nebo Kosovo jsou de facto protektoráty, kde se platí eury, což je drží finančně nad vodou. Roční náklady na provoz kosovského státu jdou do mnoha miliard eur. Federace Bosny a Hercegoviny má konvertibilní marku navázanou na kurz eura a politická i ekonomická situace v této zemi je dále noční můrou evropských politiků. Náklady takto rozdělené Jugoslávie jsou břemenem, které EU může jen těžko dlouhodobě utáhnout. Když k tomu přidáme situaci v Bulharsku a Řecku, vzniká v tomto regionu černá díra. Exodus obyvatel z Jihovýchodní Evropy se blíží čtvrtině populace, mnoho milionů lidí uteklo před bídou dále na západ, takže vnitřní migrační vlna v Evropě je mnohem a mnohem větší, než ta z Asie a Afriky. O tom se však vytrvale mlčí. Jestliže bylo účelem humanitárního bombardování celou oblast zničit, pak se to povedlo.

Michail Stavrev

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eighteen − two =